Věčně usměvavý nebeský jezdec Jan Jeřábek, A.F.M. Martin Strouhal
Jeřábek a Dygrýn Francie 1940
Věčně usměvavý nebeský jezdec Jan Jeřábek, A.F.M.
Jedním z rodáků, na které může být město Milevsko náležitě hrdé, je i Jan Jeřábek. Tento muž byl jedním z našich nebeských jezdců, když si dovolím vypůjčit název jednoho z našich velmi úspěšných filmů s tématikou 2. světové války. Patřil k těm, kteří se nesmířili s okupací Československé republiky a rozhodli se za její svobodu bojovat za jejími hranicemi. Neúprosný osud mu vyměřil pouhých 23 let života a nedočkal se návratu do svobodné vlasti.
V letošním roce si připomínáme 100. nedožité narozeniny.
Milevsko - rodné město
Jan Jeřábek je skutečným milevským rodákem. Narodil se 8. února 1919 v budově radnice, na dnešním náměstí E. Beneše, které v té době neslo název Wilsonovo. Jeho Maminka byla Anežka Jeřábková, rozená Pětnicová, narozená 2. července 1888. Otcem pak Jan Jeřábek, narozený 13. prosince 1885, městský strážník. Jeník, jak mu jeho rodiče říkali, vyrůstal opečovávaný láskou rodičů jako jedináček. Po dokončení školní docházky v Milevsku docházel na Státní československé reálné gymnázium v Táboře, které však nedokončil. Absolvoval jeden rok obchodního kurzu. Krátce pracoval jako úředník a to v Praze ve vysočanském závodě Českomoravských závodů v Praze. V Praze také poprvé přičichl k vůni leteckého benzinu a dne 14. dubna 1938 získal vysvědčení o zkoušce odborné způsobilosti pilota turistických letadel. Dne 20. července 1938 nastoupil prezenční vojenskou službu u 1. leteckého pluku v Hradci Králové. Zde byl poprvé povýšen a stává se svobodníkem.
Konec vojenské služby v Československé republice a cesta do zahraničního odboje
Pro Jana Jeřábka ( a samozřejmě nejen pro něj) znamená konec vojenské služby v československé armádě den 15. březen 1939, kdy naši zem obsadila německá vojska. Už dne 20. března 1939 demobilizoval. Byl jedním z těch, kdo se nesmířil s okupací naší vlasti. Rozhodl se bojovat a proto 26. července 1939 přešel u Ostravy hranice do Polska. Odtud pokračoval dál a lodí z přístavu Gdyně cestoval do přístavu Calais ve Francii, kam dorazil 21. srpna 1939. V té době jedinou možností vstupu do francouzské armády pro naše vojáky byl vstup do proslavené Cizinecké legie. Jan Jeřábek tedy čekal na vstup. Začala však 2. světová válka a dne 1. října 1939 nastoupil k leteckému výcviku na různých základnách. Hned den na to, tedy 2. října 1939 byl povýšen na desátníka. Naši letci ve Francii samozřejmě nejenom létali, dny a hodiny svého volna trávili převážně u svých známých. V pozůstalosti Jana Jeřábka byla nalezena zajímavá fotografie. Jsou na ni zachyceni dva českoslovenští piloti, kteří se později dosáhli výrazných úspěchů. Ten vlevo je Jan Jeřábek, ten napravo Josef Dygrýn. Na fotografii jsou oba zachyceni ve francouzských uniformách, viditelně si užívají života, v rukou obou je patrná cigareta. Válka však byla pro oba krutá, ani jeden z nich ji nepřežil.
Úspěšný instruktor na nebi hrdého Albionu
Po pádu Francie čekala Jana Jeřábka cesta lodí do Anglie. Již 24. června 1940 přistává v přístavu Liverpool. Dne 2. srpna 1940 je přijat k R.A.F. (Royal Air Force – Britské královské letectvo). Získává hodnost Sgt. (Sergeant), dne 28. října 1940 je povýšen do české hodnosti četař. Jako jeden z mála našich letců se stává instruktorem a to velmi úspěšným. Možná se někdo pozastaví, proč je za jeho jménem uváděná zkratka A.F.M. ? Tyto písmena znamenají zkratku britského vyznamenání Air Force Medal ( Záslužné letecké medaile). Bylo to vyznamenání, udělované poddůstojníkům za jejich výkony v nebojové činnosti. Jan Jeřábek patří mezi pouhé tři československé letce, kteří v průběhu 2. světové války obdrželi toto vyznamenání. Každý, komu je uděleno vyznamenání v R.A.F. má právo si psát zkratku tohoto vyznamenání za své jméno. Z pozůstalosti je uchována citace k tomuto vyznamenání: „Tento poddůstojník nalétal během půl druhého roku, kdy byl instruktorem asi 400 hodin. Měl na starosti český personál ve výcviku u 9. S.F.T.S. a žáky různých národností u jednotky. Výsledky, kterých dosáhl, byly bez výjimky dobré a výcvik, který uděloval při létání v noci byl zvláště pěkný. Vždy dával důkaz o svém vysokém smyslu pro povinnost a velké odvaze“.
Z uvedené citace je zřejmé, jak si vážili činnosti Jana Jeřábka jeho nadřízení. Byl totiž jeden z mála těch našich letců, kteří po příchodu do Velké Británie nebyli zařazeni do bojových jednotek, ale stal se instruktorem a létal převážně u 9. S.F.T.S. ( Service Flight Training Scholl – pokračovací letecká škola). Zde létat zejména na cvičných letounech Miles Master a se stíhacími letouny Hawker Hurricane. Sgt. Jan Jeřábek chtěl však bojově létat, proto se přeškolil na legendární stíhací letouny Spitfire u 52. O.T.U. Dne 14. dubna 1942 byl už v hodnosti rotný přemístěn k bojové jednotce, konkrétně k 501. peruti na letišti Isbley. Zde je mu dne 4. června 1942 přiznán sestřel německého stíhacího letounu Focke Wulf FW-190. Shodou náhod tento den umírá jeho někdejší kamarád z Francie Josef Dygrýn. Měl v řadách R.A.F. poněkud jiný osud, proslavil se v řadách 1. stíhací perutě. Postupně sestřelil nejméně 5 německých letounů, získal hodnost W/O (Warrant Officer – český ekvivalent nadpraporčík) a vyznamenání D. F. M. (Distinguished Flying Medal - Záslužná letecká medaile – určená pro poddůstojníky pro úspěchy v bojové činnosti). Svůj osud nalezl ve vlnách kanálu La Manche. S největší pravděpodobností byl sestřelen flakem (protivzdušnou obranou) v kabině stíhacího letounu Hawker Hurricane Mk. IIc, Z 3183, kódové označení JX. Jeho tělo vyplavilo moře až 8. září 1942 a je pohřben na hřbitově ve Westwellu v Kentu. Vraťme se však k osudům Jana Jeřábka…
Osudem mu byl Spitfire
Jeho osudem byl legendární stíhací letoun Spitfire Mk. V, sér. č. AD 372, kódové označení RY. Dne 15. června 1942 byl totiž převelen k 313. (československé) stíhací peruti RAF. Dne 15. července 1942 vzlétl z nouzového letiště Bold Head společně s protivínským rodákem F/Lt (hodnost RAF – odpovídající hodnost v čs. armádě kapitán) Václavem Rabou (velitelem B-letky). Úkolem pilotů, kteří se zde střídali na tomto letišti , byly převážně starty proti německým letounům, které létaly nízko nad mořem. Za rádiového ticha dva stíhací letouny propátrávaly určený úsek kanálu La Manche. Krátce po startu, který se uskutečnil ve večerních hodinách (podle hlášení v 19.16 hod.) skutečně narazili na německý bombardér Junkres JU-88, ale palubní střelci byli tentokráte úspěšní. Stíhací letoun Spitfire Mk.V dostal řadu zásahů a Jan Jeřábek musel nouzově přistát na hladinu moře. Do přistání v čase 19.42 hod. dával svoje poslední naděje, to se však nezdařilo. Náraz stíhacího letounu na hladinu moře byl příliš velký. Jan Jeřábek nejspíše utonul po nárazu letounu na hladinu moře. Teprve 12. srpna 1942 bylo jeho tělo vyplaveno na břehu Francie a svůj věčný sen sní na hřbitově v St. Brieuc v hrobě č. H-A-13.
Jaký byl Jan Jeřábek a jak na něj vzpomínáme v současnosti ?
Už v roce 1945 byl in memoriam povýšen do hodnosti štábní rotmistr a byl mu udělen Československým válečným křížem 1939. K uctění jeho památky byla dne 14. července 1946 odhalena pamětní deska na budově milevské radnice. Při odhalení této desky promluvil i mjr. Václav Raba. Deska vydržela na těchto místech do dnešních dnů a je připomínkou památky milevského rodáka. Po roce 1990 byl Jan Jeřábek povýšen do hodnosti plukovníka. Největší pocty se mu dostalo tím, že na základě rozhodnutí tehdejšího Městského národního výboru v Milevsku byla jedna z ulic města pojmenována Jeřábkova. Proč byla vybraná právě tato ulice, je otázkou. Jan Jeřábek žil v Milevsku na náměstí. Zdá se, že hlavním důvodem byl dřívější název ulice, respektive postava, po které byla ulice pojmenované. Tím nebyl nikdo jiný než Klement Gottwald. Byl prvním tzv. dělnickým prezidentem naší země. A po roce 1990, kdy byla snaha přejmenovávat ulice po skutečných osobnostech, majících vztah k danému městu, se této pocty dostalo i nenápadnému milevskému rodákovi.
A jaký vlastně byl? Musím napsat, že to byl mladý muž, který si užíval života. Z dochovaných popisek fotografií jasně vyplývá jeho dobrosrdečná povaha Na většině dochovaných fotografií se Jan Jeřábek usmívá. Jako o velmi srdečném kamarádovi o něm mluvil i jeho někdejší spolubojovník Antonín Vendl. V nedávné době milevské muzeu získalo pozůstalost po Janu Jeřábkovi. Obsahuje řadu zajímavých dokladů a je zde zejména fotoalbum. Zde je zachycen celý jeho život, jsou zde fotografie od peřinky až po fotografii tehdejší podoby jeho hrobu. Na většině fotografii se usmívá a zejména na fotografiích z dob 2. světové války je doslova obklopen ženami. Byl to tedy úplně obyčejný muž, kterému bohužel osud nedopřál zestárnout.
Tento článek chci věnovat památce tohoto muže, který neváhal opustit svoji milovanou zem a osud mu nedopřál se vrátit do svobodné zemi.. Ruku na srdce, kdo z nás v současné době by dokázal to samé, co Jan Jeřábek? Tedy opustit milovanou vlast a bojovat na území jiného státu za svobodu. Musíme si stále připomínat jeho osud a to, co pro nás udělal.
Vzpomínky na Jana Jeřábka byly čerpány ze studia písemných materiálů, uložených ve VHÚ /Vojenský historický archiv/ v Praze, dále ze Státního okresního archivu Tábor, fond Gymnázium Tábor, kniha 105, str. 22, z knih Jiřího Rajlicha: Na nebi hrdého Albionu, Na nebi sladké Francie, dále pak knihy kolektivu autorů Českoslovenští letci ve Francii a Letci Písecka na bojištích druhé světové války. Za poskytnutí cenných materiálů jsem zavázán badatelům Janu Railovi z Náchoda a Jaroslavu Popelkovi z Brna. . Současně chci poděkovat všem, kteří mi byli nápomocni k sepsání těchto řádků, a kteří nechtějí být jmenováni.
Martin Strouhal